Tak sem četla tvůj článek. Myslím, že to je dobrej nápad s tou mikčou..Je moc hezká.. Určitě bych do toho hned šla, a když to nic nestojí proč to nezkusit. Takže můj blog už tak trošku nefunguje..byl už kdysy dávno pozastavenej www.Lost-Pr1nc3ss.blog.cz tak kdžy se nebudeš zlobit napíšu ti to sem.Ze začátkui tě teda obdivuju, protože tvůj design na blogu se mi líbí a nepíšu to jenom kvůli tý mikině, myslim to od srdíčka:) Je opravdu hezkej.. jestli sem to dobře pochopila příběh by měl spadat o tom, proč se stát nebo proč být emo.Nebo proč se emo že? Tak hele.. můj příběh je takovej..Brzy ráno bývá školní třída tichá a chladná. Má v sobě něco z prázdných nemocničních pokojů, čistě vydezinfikovaných, čekajících na nového obyvatele či oběť, která svým dechem naplní tu bílou prázdnotu. Ta vyčkávavá atmosféra je téměř hmatatelná a může jí narušit každý tichý hlas, každé zavrzání parket, umně skrytých pod linoleem. Dřevo, i když dostalo nový plášť, si pamatuje tisíce kroků, stovky studentů, doprovázených smíchem, vztekem či bezmocným zármutkem. Jakmile se slunce vyhoupne výš na oblohu, zmizí bílé světlo a spolu s ním se někam skryje i atmosféra chladu. Sluneční paprsky roztančí ve vzduchu zrníčka prachu a prosvětlí smutný prostor.Tento tichý čas končí s příchodem prvního studenta. Je pravda, že někteří lidé nenarušují prostor svou přítomností, ale zde je lidský prvek něco nepatřičného, co sem vlastně i nějakým způsobem zapadá.Ale kdekoli si říká, že tam nezapadá něco jiného..malého, většinou černého..Byla sme to já.Možná proto, že se jendou po škole rozkřiklo, že to ani já nejsem, že neptařím tam kam patřit mám, že si mě naši vzali z dětského domova a začala sem žít tak trochu jinak.Nezačala sem si říkat emo, to emo ze mě udělali lidé, kteřím snad ani přítelé neříkám.Lidé, co mě většinou podkopávali jenom nohy.. Neřezala sem se..nebyla k tomu odvaha, ale už párkát pokusy o zabití byly.. Z nenávisti ke světu..Vlastně by se dalo říct, že sem si myslela kdoví jaká nejsme chudinka.Když se školní den konečně skončí, nezúčastněný pozorovatel by si mohl povšimnout, že polovina studentů se mezi sebou baví, zatímco druhá vlastěn ani ne půlka.. spíš jedna malá Ell se živí před školou jendou cigaretou za druhou. Je tomu ale dva roky zpátky.. Co sem měla rozpíchanou tlamu piercingama.. černý oči.. tunel v uchu… a vraždivý pohled..Ještě když nechtěně dneska zajedu do tý složky, kde sme vypadala jak mumie, je mi ze sebe špatně,že sem ze sebe nechala udělat takovou trosku..Ne, už se litovat nebudu,ale myslím,že to bylo ještě horší než jenom tohle, začala sem lítat v pěknej průserech a brát drogy.. Jak říkám, vše je už pryč..našla sem si kluka, kterýho miluju, možná že právě on mi dodal to sebevědomí… a já se stala normální??Né tak docela ještě někdy mě přepadávaj ty různý chutě na zabíjení… ani černý oblečení nebo prouškovaný z mý skříně nezmyzelo.. různý doplňky taky mám.. Ale už se oblíkám podle nálady.. nepřevažuje u mě černo růžová nebo jenom černá s bílou.. ale i jiné barvy.. Přeju všem jenom to dobrý a nechávám si dycky chladnou hlavu..nemá cenu se rozčilovat nad tím, když se někomu nezdáš, buď tě budou brát takovou jaká si a nebo prostě nejsou dobří oni dost pro tebe..:)
