Tohle asi nezařadím do soutěže, ale líbila se mi ta špageta :)

Sorry…já už emo hadříky nenosím, vlastně když sem viděla v Praze, co to podle lidí znamená emo a viděla všechny ty protivný pozery,který na všechny kolem sebe řvali nadávky,tak sem to vzdala…teď vedu celkem spokojený život ve směsce punku,rocku,metalu a gothiku…ale emo mi tak nějak pořád zůstalo v srdci…jo ta mikina je pěkná,jenže…nevím velikost a jestli seš taky špageta,tak mi ta mikča bude taky k ničemu :-D

twuj blog je moc super… moc se mi libi ze aspon na nejakom blogu pisou
lidi a su tam souteze… a konecne nejake emo… mohla by si tam dat
jeste nejake emo pribehy a nejakou muziku a mozna i nejakou hru jeste
=)… jinak je super!! a pomuzu ti s emo pribehem! =) dufam ze newadi ze
pisem bez diakritiky :D… fajn.. zaciinam!

Bylo raz jedno male diewcatko….Bolo stale smutne a nikdo newedel
proc….Nemala zadne kamarady… To ju moc trapilo….Mala cierne dlhe
wlasy, okuliare a strasne bledu twar…. Zila iba s otcom ktory bol
alkoholik a kazdy den ju byl pre malickosti… Kdyz prisla do skoly
nikdo si ji newsimal ani jej nepomohl kdyz jej padli ucebnice nebo neco
podobniho…. Raz kdyz byla jako obwikle w skole prisel do tridy nowej
ziak… Wedla ni bylo wolni misto ale bylo wolni i u jedne pekne
holky… Samozrejme ze si sadol k tej hezkej…. Po skole isla domu a
kdyz kracala pocula jak na ni nekdo krici… Otocila sa az na zawolani ”
Hej ty s tymi smiesnima brilema!” otocila sa a byl to ten nowej kluk…
zeptal se ji ci by nechtela hodit domu protoze bywa blizko ni…
Powedala ze kdyz muze tak pujde… K autu prisla ta hezka holka…
Zeptala se ho ci by nechtel jin na kofolu nebo neco podobniho…Rekl ze
ne ze ma spolocnost… Pak ju wysadil pred domom a zeptal se ji ci by
nechtela aby ji i prijel wzit rano do skoly.. Rekla ze jo… A tak to
islo asi tak mesic …. Medzi tym se mali spolu bajecne…. chodili do
parku a wiete proste co delaji mladi emo lide… A pak prisel cas na
ples… Zeptal se ji ci by nechtela jet s nim…. Byla cela bez seba…
Rekla ze ano rada… Rekl ji ze se postara o kadernici i o wyzazistku…
Tyden pred plesem isli autom do skoly a kluk byl nejakej cudnej…
zeptala se ho co mu je a rekl ze nic…. Celu cestu mlcali… Az w skole
jej podal listocek w ktorom stalo : ” Prepac… ide o ten ples… nemuzu
jit s tebou… mrzi mne to… wis moji a Brendini ( to je ta hezka
holka) jsou obchodni partneri a musim jit s nou…. Promin!” … kywla
mu hlawou ze je to O.K. … cely tyden se mu wyhybala a chodiewala peso
do skoly aj z nej… Par hodin pred plesom prislo nejake auto a
zaklopalo na dwere pricom to bylo u nich neobwikle…. zbehla dola,
otewrela a uwidela 2 slecny s kufrikama a s nejakyma instrumentama…..
Zeptali se ci muzou jit dal a skraslowat ji… Rukou naznacila ze muzou
jit dal… A tak asi 2 hodiny ji cesali… dawali ji makeup… pak
prisel jeji tata a prinesl ji saty… ani newedela ze wedel o plese…
byli to krasny kremowi saty…. wlasy ji wycesali do hora a s tym
makeupem wyzerala skwele… ale rekla jim ze nema i tak s kym jit na
ples ale Jessy ( jedna z tych dwoch) rekla ze ma brata Alexa ktory ju
bude doprowazet… Prijel pro ni…. Byla krasna az na jednu
malickost… Nechcela ji dat dolu okuliare… Alex jej rekl aby si je
dala dole a ze pak bude dokonala…. tak ho poslouchla a isla na ples…
kdyz tam prisli wsetky oci padli na ni…. aj Dj rekl ze prisla
popoluska … po chwili se opet wsechno rozbehlo…. Brenda se tam
drzela za ruky s nejakym jinym chalanom ako s Jackom (ten kluk)….
Pomyslela si ze radsi ani neprijel… prisli nejak pred pulnoci…. Rano
kdyz se probudila slysela ze zwoni telefon… Prisla k nemu a zdwihla
ho…. Rekla : “Prosiim?” Ozwalo se roztrasenym hlasem: ” Si Anabel?”
“Jo jsem proc?” ” Mam  ti wyridit ze Jack rano umrel… mnela jsem ti to
rict… zalezalo mu na tom..”      “Cozeee?!” nemohla uwerit tomu co
prawe slysela … ” sak bol zdrawej jak rybicka” … uz nic newnimala…
slysela jenom nejake hlasy ale nic jinyho… Isla na pohreb…… Tam se
setkala s tou damou u telefonu… Dala ji list w ktorem stalo : ” Mila
Anabel… kdyz tohle ctes uz nejdem mezi ziwima.. nerekl jsem ti o seme
wsechno…. mnel jsem waznou newiliecitelnou chorobu… a ani si ma asi
na plese newidela protoze jsem to mal zakazane od lekara… neprezil by
sem to… Ale zewraj si byla krasna! Mam te moc rad a nikdy na tebe
nezapomenu! Miluju te! S laskou Jack! ” … kdyz to docetla rozbehla se
pric ani newedela kam utika a najednou bylo pocut jenom zwuk brzd a
jeceni… Uwidela se w kaluzi krwi a uz nemohla nic udelat… Jenom jit
za nim!

noo dufam ze sa ti to bude pacit :D trwalo mi kym som to napisala :D a
uz ma aj ruky bolia :D tak ahoj :D.. a inak nie som ceska… :D som
slowenka normalne… ja iba tak pisem :D… moje ICQ keby si nahodou
chcela je *** *** *** … budem rada ked mi napises ak teda mas! =).. Ahoj

Tak sem četla tvůj článek. Myslím, že to je dobrej nápad s tou mikčou..Je moc hezká.. Určitě bych do toho hned šla, a když to nic nestojí proč to nezkusit. Takže můj blog už tak trošku nefunguje..byl už kdysy dávno pozastavenej www.Lost-Pr1nc3ss.blog.cz tak kdžy se nebudeš zlobit napíšu ti to sem.Ze začátkui tě teda obdivuju, protože tvůj design na blogu se mi líbí a nepíšu to jenom kvůli tý mikině, myslim to od srdíčka:) Je opravdu hezkej.. jestli sem to dobře pochopila příběh by měl spadat o tom, proč se stát nebo proč být emo.Nebo proč se emo že? Tak hele.. můj příběh je takovej..Brzy ráno bývá školní třída tichá a chladná. Má v sobě něco z prázdných nemocničních pokojů, čistě vydezinfikovaných, čekajících na nového obyvatele či oběť, která svým dechem naplní tu bílou prázdnotu. Ta vyčkávavá atmosféra je téměř hmatatelná a může jí narušit každý tichý hlas, každé zavrzání parket, umně skrytých pod linoleem. Dřevo, i když dostalo nový plášť, si pamatuje tisíce kroků, stovky studentů, doprovázených smíchem, vztekem či bezmocným zármutkem. Jakmile se slunce vyhoupne výš na oblohu, zmizí bílé světlo a spolu s ním se někam skryje i atmosféra chladu. Sluneční paprsky roztančí ve vzduchu zrníčka prachu a prosvětlí smutný prostor.Tento tichý čas končí s příchodem prvního studenta. Je pravda, že někteří lidé nenarušují prostor svou přítomností, ale zde je lidský prvek něco nepatřičného, co sem vlastně i nějakým způsobem zapadá.Ale kdekoli si říká, že tam nezapadá něco jiného..malého, většinou černého..Byla sme to já.Možná proto, že se jendou po škole rozkřiklo, že to ani já nejsem, že neptařím tam kam patřit mám, že si mě naši vzali z dětského domova a začala sem žít tak trochu jinak.Nezačala sem si říkat emo, to emo ze mě udělali lidé, kteřím snad ani přítelé neříkám.Lidé, co mě většinou podkopávali jenom nohy.. Neřezala sem se..nebyla k tomu odvaha, ale už párkát pokusy o zabití byly.. Z nenávisti ke světu..Vlastně by se dalo říct, že sem si myslela kdoví jaká nejsme chudinka.Když se školní den konečně skončí, nezúčastněný pozorovatel by si mohl povšimnout, že polovina studentů se mezi sebou baví, zatímco druhá vlastěn ani ne půlka.. spíš jedna malá Ell se živí před školou jendou cigaretou za druhou. Je tomu ale dva roky zpátky.. Co sem měla rozpíchanou tlamu piercingama.. černý oči.. tunel v uchu… a vraždivý pohled..Ještě když nechtěně dneska zajedu do tý složky, kde sme vypadala jak mumie, je mi ze sebe špatně,že sem ze sebe nechala udělat takovou trosku..Ne, už se litovat nebudu,ale myslím,že to bylo ještě horší než jenom tohle, začala sem lítat v pěknej průserech a brát drogy.. Jak říkám, vše je už pryč..našla sem si kluka, kterýho miluju, možná že právě on mi dodal to sebevědomí… a já se stala normální??Né tak docela ještě někdy mě přepadávaj ty různý chutě na zabíjení… ani černý oblečení nebo prouškovaný z mý skříně nezmyzelo.. různý doplňky taky mám.. Ale už se oblíkám podle nálady.. nepřevažuje u mě černo růžová nebo jenom černá s bílou.. ale i jiné barvy.. Přeju všem jenom to dobrý a nechávám si dycky chladnou hlavu..nemá cenu se rozčilovat nad tím, když se někomu nezdáš, buď tě budou brát takovou jaká si a nebo prostě nejsou dobří oni dost pro tebe..:)

Můj příběh se začal psát na podzim roku 2007. V té době jsem zaslechla první útržky slov o stylu nazývaném emo. Začala jsem se o tento styl zajímat více a více. Fascinovalo mě to. Líbil se mi ten styl oblékání, přesto jsem se nikdy neopovážila sáhnout po žiletce. Začala jsem se oblékat do emo stylu. Postupem času si mé změny začali všímat spolužáci. ,,Čau emo…” To byl každodenní pozdrav směřován na mojí osobu. ,,Já nejsem emo!” bránila jsem se, snažila jsem se vysvětlovat. Nic nepomohlo. Začalo se to stupňovat. Jeden spolužák si dovolil počmárat mi mikinu. Napsal na ní “emo” .To mě dorazilo. Začala jsem se ve třídě mezi spolužáky cítit bezcenná. Zachvátil mě pocit, že tam nepatřím… Chtěla jsem odtud pryč, utéct z téhle třídy, která nemá pochopení… Neutekla jsem.
Nikdy jsem se nepovažovala za “emo”, protože nikdy mi nebylo zcela jasné, kdo to vlastně je. A udivovalo mě, jak rychle mě spolužáci dokázali odsoudit. Jen kvůli tomu málu… Existuje spoustu verzí o emu, které jsou buďto pravda neno lež. Já jsem se stala obětí a to jen kvůli oblečení. Jak málo k tomu stačí. Jak už jsem se jednou zmínila , nevím co přesně to emo je, a proto se tak neoznačuji. Mám pro tento styl pochopení, soucítím s emaři a budu tento styl respektovat. Je to jen Vaše cesta, kterou jste si zvolili. Třeba za pár let změníte směr nebo budete pokračovat dál…
…já Vás odsuzovat nebudu

Takže další příběh. docela zajímavý čtení…

Jo, asi před rokem, to jsem byla na prázkách, jsem se rozhodla, že budu EMO.
Furt jsem sháněla proužkovaný a černý oblečení, vlasy si česala na patku, skoro jsem přes ně ani neviděla.
A přestoupila jsem na novou školu.Na gympl.Myslela jsem si, že se mi tam nemůže nic stát.OMYL! “Kámoška” mi dala pár žiletek…asi víš, co jsem s nima dělala…A furt jsem si říkala: Nedělám to kvůli emo, ale kvůli tomu, že mě rodiče mlátí…Částečně to byla pravda, ale pak se stalo něco neočekávaného.Stala jsem se na žiletkách závislá.Na žílách mám snad tisíc jizev.Jo, a teď se připrav na nejhorší: Rodiče to zjistili.Vůbec si nedokážeš představit to peklo, co jsem měla doma.
A aby toho nebylo málo, moje nejlepší kámoška (zároveň taky spolužačka, co má na každém rohu kamarády), se skamarádila s jednou mařkou.A taky se začala řezat.Na rozdíl ode mne, ona ty svoje jizvy vystavovala, aby ji každý litoval.
Tolikrát jsem se snažila ji přemluvit, aby s tím přestala, ale marně.Začala jsem ztrácet trpělivost.Prostě jsem to řekla třídní drbně a dál jsem se o to starat nemusela.Jo, a ta kámoška, co se řezala a co má na každým rohu kámoše, už asi víš, co udělala….
Doteď mě všichni nenávidí, ukazují si na mě prstem, pomlouvají mě, a tak dále.
Ne nadarmo se říká “Za dobrotu na žebrotu”.
Proto už nemůžu o Emo ani slyšet, tak sbohem!

Jednou z možností (celkově jsou tři), jak vyhrát v soutěži o mikinu, je napsat nějaký příběh. Kvalitu určím sama, ale hlavně i podle komentářů, počtu přečtení a tak…. Takže tady máme první článek :)

Awoj, jsem emo, i když by o mě spousta lidí tvrdila, že jim přijdu spíše jako barbie, než-li jako emo holka, ale proč?, protože se držím starých pravidel tohoto stylu. Emo=emoce(emotion) v osmdesátých letech zde vystupovaly rockové kapely, které byly založeny na tehdejším emo stylu,který se zabýval emocemi, což znamenalo, že zpěváci zpívali to, co se jim momentálně líbilo, jelikož sem také zpvěačkou a kytaristkou, je pro mě hudba vším a také si hraji to co chci a na co mám momentálně náladu,tvářím se a chovám podle nálady, ale dnešní emo styl opravdu nevychází z let osmdesátých, je to pouhá náhražka, která se snaží vrátit se k letem osmdesátým, ale bohužel už všichni víme, že to se nepodaří,jelikož lidé si zvykly na styl černých hadrů, černých očí, podřezaných žil a přijde jim to IN(říkáme jim pozeři nebo demo, pokud chceme) avšak v letech osmdesátých lidé mohli být emo a přitom měli rastafariánské hadry?,vadilo jim to?,samozřejmě, že ne. Bylo jim naprosto jedno,jak jsou oblečeni, ale hlavně, že se chovají, tak jak chtějí nebo tak, jak se právě cítí. Já se držím sama sebe, takže mám ve skutečnosti svůj vlastní styl a nikdo není mým vzorem. Nemůžu tady napsat, že všichni co jsou pozeři nebo demo jsou hloupí, ale prostě jedou ve stylu dnešní mládeže a dnešního ema. Ať si kdo chce, myslí co chce a my mu to nebudeme brát, ale co u dnešního ema odsuzuji je podřezávání. Měla jsem také kamarádku s těmito problémy, která později skončila na nemocničním lůžku s problémy s anorexií a podřezáváním(nedostatku krve-tohle ať si dělají gotici, ale stejně odsuzuji).Doufám, že tento článek někoho alespoň přesvědčí nebo alespoň ukáže můj názor.

Nedávno jsem dostala mikinu, ale protože mi je bohužel velká, rozhodla jsem se to tu trochu oživit :x  Takže soutěž o mikinu v hodnotě necelé dva tisíce je tu! O výherci se rozhodne losováním (každému přiřadím číslo a v excelu to pak náhodně seřadím – první je vítěz). Takže teď to důležité, jak se zúčastnit soutěže? Losovat se bude ze všech lidí ve skupině na Facebooku. (Tady registrace nemám, jinak by to bylo tady no…)  Stačí se připojit :) Protože ale třeba někdo nemá účet nechci aby se kvůli tomu registroval. Takže je tu další možnost jak se zapojit. Máte Blog? stačí když napíšete něco hezkého o mém blogu a odkážete na něj (líp se to kontroluje). Pak mi pošlete mail se jménem, adresou (aby pošta věděla kam to případně poslat) a hlavně odkazem toho článku. No a protože zase někdo nemá blog, je tu poslední možnost. Když mi napíšete článek o tom, proč jste emo a jak jste se k emo dostali, nejenomže ho tu zveřejním, ale zase se zařadíte do slosování.

Každý může splnit hned všechny možnosti a být tak ve slosování třikrát. Losovat budu koncem školního roku, bude to tak pro někoho supr dárek.

Času na to je docela dost, pokusím se získat do té doby víc cen z nějakých eshopů, ale to neslibuju. Jistá je jedna mikina, ale doufám že nějaké drobnosti ještě seženu. Takže pište, registrujte a zase pište a třeba se na vás štěstí usměje :)

Shrnutí:

1) připojit se k Emoblog.cz na facebooku

2) napsat článek o Emoblog.cz na svůj blog a napsat mi to na mail

3) napsat mi na mail váš příběh…

Stačí jedna věc, ale šance si můžete zvýšit :)