Takže další příběh. docela zajímavý čtení…

Jo, asi před rokem, to jsem byla na prázkách, jsem se rozhodla, že budu EMO.
Furt jsem sháněla proužkovaný a černý oblečení, vlasy si česala na patku, skoro jsem přes ně ani neviděla.
A přestoupila jsem na novou školu.Na gympl.Myslela jsem si, že se mi tam nemůže nic stát.OMYL! “Kámoška” mi dala pár žiletek…asi víš, co jsem s nima dělala…A furt jsem si říkala: Nedělám to kvůli emo, ale kvůli tomu, že mě rodiče mlátí…Částečně to byla pravda, ale pak se stalo něco neočekávaného.Stala jsem se na žiletkách závislá.Na žílách mám snad tisíc jizev.Jo, a teď se připrav na nejhorší: Rodiče to zjistili.Vůbec si nedokážeš představit to peklo, co jsem měla doma.
A aby toho nebylo málo, moje nejlepší kámoška (zároveň taky spolužačka, co má na každém rohu kamarády), se skamarádila s jednou mařkou.A taky se začala řezat.Na rozdíl ode mne, ona ty svoje jizvy vystavovala, aby ji každý litoval.
Tolikrát jsem se snažila ji přemluvit, aby s tím přestala, ale marně.Začala jsem ztrácet trpělivost.Prostě jsem to řekla třídní drbně a dál jsem se o to starat nemusela.Jo, a ta kámoška, co se řezala a co má na každým rohu kámoše, už asi víš, co udělala….
Doteď mě všichni nenávidí, ukazují si na mě prstem, pomlouvají mě, a tak dále.
Ne nadarmo se říká “Za dobrotu na žebrotu”.
Proto už nemůžu o Emo ani slyšet, tak sbohem!