Pamatuji si na ten den jako by to bylo včera. Možná proto, že pro mne tolik znamenala… moje malá sestřička.. Její dopis mi před chvílí přišel a ještě před tou chvílí jsem měl chuť do ledasčeho. Teď jsem ale trošku vedle, možná to přejde. Vlastně mám pocit že se mi právě změnil život. Podobný pocit jako tenkrát ve stodole. Která mimochodem s tím dopisem také souvisí, ale… k tomu se dostanu. Byl tenkrát podzim. Takové počasí jsme sice neměli moc rádi ale… dalo se dělat několik fajn věcí. Bydleli jsme v jednom baráku trochu opodál od ostatních domů ve vesnici..

Říkali jsme tomu stavení prostě naše farma.. Ale ani to zas taková farma nebyla měli jsme tam sotva padesát slepic a pět prasat. Rodiče byli tak trochu nerváci hlavně táta protože jsme měli málo peněz. Jednou šli táta s mámou na jatka k sousedům a nás nechali doma. Byly tak 3 hodiny odpoledne a už bylo šero. Zkrátka tmavý podzim. Rodiče nám zadali nějaké úkoly a dřív že si nesmíme hrát. Takže jsme se do toho pustili a za chvíli to bylo hotové navíc toho stejně bylo málo. Bylo mi tenkrát dvanáct. A sestřičce deset. Říkám to proto abyste se nedivili že jsme si vynalezli tak stupidní hru, jakou bylo ležet ve stodole na seně a dívat se místy děravou střechou na šedivou oblohu listopadového času. Možná to někomu přijde stupidní někomu ne, nám to přišlo tenkrát krásné a romantické. Ikdyž jsme byli sestra a bratr. Občas jsem míval pocit že ji mám víc než rád ale ten pocit jsem zase nedokázal porovnat. Takže to byla asi sourozenecká láska. Nic jiného.. možná. Jak si teď prohlížím ten podpis.. hmm je tu srdíčko ale…to jistě neznamená to co… však víte.. je to sestra. No abych se vrátil k té stodole, naší nejlepší zábavou bylo skákání do sena.. z dvacetimetrového trámu nad námi, kam vedl starý dřevěný žebřík. Táta nám samozřejmě zakázal se k němu jen přibližovat byl už starý a hodně prohnilý. Ale my jsme byli lehcí jako pírka a tak jsme po něm bez problému vyšplhali až nahoru. Táta říkal že ho vymění jakmile bude mít trochu času. Ale pokaždé mu do toho něco vlezlo. Jako dneska: zabijačka. Ale nám to bylo fuk byli jsme jako atleti.. malí a ohební jsme překonali trám ve výšce a s křikem a smíchem jeden po druhém seskočili do měkkého a voňavého sena.. sestra byla vždy o něco mrštnější.. jednou jsem stál dole a sledoval ji… jako přikovaný.. nedokázal jsem se pohnout…byla nádherná. Skočila dolů po hlavě… prohnula se jí záda a zlaté vlasy ve dvou silných copech jí vlály za hlavou. Pak se přetočila a měkce dopadla na záda do kupy sena. Aspoň desetkrát jsme ještě skákali.. a já ji sledoval.. tyyyjo jak já jsem ji miloval…jak se tu dívám na to srdíčko na tom dopise..hmm je to krásný pocit…ale ten text… no a pak jsme usoudili že by jsme už měli jít domu.. naši se mohli už brzo vrátit… a mi byli plní sena.. za trikem i v kalhotách a všude.. takže si skočíme ještě dvakrát navrhla sestra a já souhlasil… šel jsem první.. žebřík pode mnou podivně vrzal a já náhle dostal strach… slyšel jsem jak se šrouby uvolňují.. ona mně sledovala a já si řekl že nebudu srab.. lezl jsem a lezl.. byl už skoro nahoře když se celý žebřík zaklepal.. málem jsem vypustil duši… ale pokračoval jsem.. sestra si zřejmě nevšimla že se žebřík klepe já to ale cítil..až moc.. konečně jsem se chytl trámu…popolezl nad seno a pak skočil… když jsem se ze sena vyhrabal sestrra už byla v půlce žebříku.. SLEZ volám na ni.. TEN ŽEBŘÍK SE KÝVE! Neboj.. mě udrží jsem lehčí než ty… odpověděla mi a lezla dál.. když byla už nahoře najednou se žebřík zřítil..a ona zůstala viset na poslední příčce.. viděl jsem jak jí začaly kmitat nohy.. nehýbej se slyšíš?! Křičel jsem.. poslechla a bez hnutí tam vysela… nevěděl jsem co dělat… vysela tam a nemohla ser dostat na trám… poslední příčka byla taky poškozená a mohla by spadnout… ale nezpanikařil jsem… začal jsem pod ni rychle nosit seno… sem tam sem tam..já se už neudržím bráško… už se neudržím.. křičela… byla pod ní sotva půlmetrová vrstva sena… nemohlo to stačit..skákali jsme do osmimetrové kupy! Drž se prosím..nepouštěj se… dobře… vykvikla a začala popotahovat… jen klid bude to dobré…sem tam sem tam…nanosil jsem další půlmetr… už se neudržím bráško! Už ne!! Pomoc! Co zbývalo… pusť se.. prostě se pusť! …ten pád byl nejdelší ze všech… asi pro oba…ta tupá rána.. byla tak děsivá… slyšel jsem jak narazila do dřevěných prken na podlaze… začal jsem rozhrabovat seno.. uviděl jsem ruku.. nohu..a pak i hlavu… byla bledá a měla zavřené oči.. pak je otevřela.. žiješ…žiješ… je to dobrý? Si vpoho?… doktor jí našel jen zlomený kotník a odvezl ji do nemocnice.. otec mne vzal do kůlny… chci abys při každé ráně děkoval bohu, že tvá sestra žije… dostal jsem těch ran nespočet..a děkoval jsem… bolelo mě celé tělo dva týdny jsem jedl ve stoje a další týden jen s polštářem na židli… pak mi povolili jít se za ní podívat.. ležela v posteli… vypadalá krásně… na noze měla sádru a jinak vypadala zdravě.. díky bráško… díky že jsi mě zachránil… není zač… usmál jsem se… pak se mne zeptala.. jak si to vlastně udělal nic moc si už nepamatuju… nanosli jsem tam přece seno.. ty jsi to nevěděla? Ne.. měla jsem zavřené oči..celou dobu.. a když jsem řekl skoč tak jsi prostě skočila? Jen tak? ..usmála se.. věděla jsem že ať si dělal cokoli že by jsi mě nenechal umřít.. věřila jsem ti a neudělal jsem chybu… ne? Její oddanost byla úžasná.. její důvěra… jsi můj starší bráška.. dodala… vím že se o mě dycky postaráš… A dneska mám jen ten dopis a výstřižek z novin… titulek: PROSTITUTKA SKOČILA PO HLAVĚ Z MRAKODRAPU. Jmenovala se Kitty.. moje malá sestřička… a ten dopis.. byl poslán před dvěma dny.. ještě před tím než umřela to je jasný.. stojí na něm jen tohle…: Ahoj bráško.. víš.. moc jsem nad tím poslední dobou přemýšlela a …možná by bylo lepší kdyby pode mnou tenkrát ta příčka praskla.. děkuju za všechno… tvoje Kitty♥… jo.. moje Kitty… moje malá sestřička.. pamatuju si ji jako krásnou malou holčičku a blonďatýma vláskama… dva culíky… suknička.. bylo jí deset a ještě neměla nalitá prsa… bylo to taková malá pana… a dneska? Mrtvá prostitutka.. věřila, že to seno tam pod ní vždycky bude… věřila mě a neudělala chybu.. ne?